Historie graffity
Vzniklo v 60. letech ve Filadelfii. Jiné verze mluví o vzniku graffiti v souvislosti se sociálními bouřemi v Paříži. Věhlasu se však dočkalo počátkem 70. let v New Yorku, kde mladík přezdívaný Taki 183 začal při své práci doručovatele psát na zdi první tag TAKI 183 (183. byla ulice, na které bydlel) jako reakci na tagy JULIO 204, které spatřil při jedné z pochůzek na 204. ulici. Sám TAKI 183 nebyl první writer, ale své zábavě se věnoval s velkou dávkou fanatismu, až si toho všimly i New York Times, které s ním v roce 1971 pořídily rozhovor, který napomohl tomu, aby se graffiti začalo šířit neuvěřitelnou rychlostí po celém New Yorku a po celém světě.
Zpočátku graffiti nikomu příliš nevadilo, na starých zdech New Yorku se spíše vyjímalo, ovšem poté, co writeři začali malovat na soupravy newyorského metra, začalo být potíráno. Graffiti si vyžádá každý rok po celém světě miliony dolarů za čištění vagonů, za nové nátěry ve městech a stal se z něj sociální a politický problém 21. století, proti němuž jsou postupně přijímány represivnější zákony.
Zároveň se pomalu rozvíjí i pozitivní forma spolupráce, kdy v rámci prevence vandalismu jsou pro graffiti vyhrazovány zvláštní plochy, resp. jsou organizovány přehlídky a soutěže[1]. I v Česku vznikly organizace, které poskytují sprejerům plochy ke svému výtvarnému vyjádření, aby nepoškozovali veřejný nebo soukromý majetek.
Dnes je možné vidět různé formy graffiti (méně destruktivní) z plastu, polystyrénu či provázků, graffiti promítané na zdi. Ale práce se sprejem a zdokonalování se v psaní jména je stále ta nejužívanější technika writerů.
Writer může malovat sám (což nebývá obvyklé) nebo v klanu (crew).
